Proč vznikly Nové hudební listy

15. 05. 2007 | † 06. 06. 2009 | kód autora: 2h0

obrazekTakzvaná vážná hudba je stále více na okraji společenského zájmu. Stačí si uvědomit, kolik je jí věnováno prostoru na stránkách denního tisku, či ve vysílání televize a rozhlasu. Stačí se seznámit s nejrůznějšími průzkumy na toto téma. A pokud ještě vážná hudba pronikne do společenské reflexe, je to v drtivé většině případů z jiných, než uměleckých důvodů. Ponejvíce proto, že akce je takzvaně událostí: jde o koncerty s význačným sólistou - celebritou, jde o společensky významné akce, kterých se patří zúčastnit, protože tam potkáme celebrity všeho druhu a tím jsme se vlastně sami stali - alespoň tak trochu – také celebritou. O vlastní umělecké hodnoty zde jde jen tak okrajově. Hlavní je ta "událost".
Soudobá hudba pak jako součást celku hudby vážné je tom ještě mnohokrát hůře. Její akce, její premiéry nebývají dnes viděny jako prvořadá událost. Navíc jde o hudbu, která není většinou posluchačů vyhledávána.
Přesto všechno vážná hudba (ještě?) žije svým běžným životem. Abonentní koncerty symfonických orchestrů jsou plné posluchačů, operní domy vyprodávají hlediště, o rozhlasové vysílání vážné hudby se zajímá jistá část koncesionářů.
Nová tvorba se tu a tam na tomto běžném provoze "přiživí". Vedle toho má své specielní "výběhy": festivaly, festiválky, jednotlivé specielní koncerty. Posluchačů na těchto akcích bývá poskrovnu. Přesto mají tyto akce svůj smysl. Ten lze vyjádřit otázkou obsahující jistou míru obav: "To má v této zemi vyhynout nově vznikající tvorba v oblasti vážné hudby?"
Média mají kromě jiného sloužit také propagaci umění, a to i umění právě vznikajícího. Děje se tak? Televizní vysílání zaměřené na většinový poslech se novinkám v oblasti vážné hudby věnuje zcela sporadicky. Hlavní je dnes pro ni pop-music v tom nejširším smyslu. Rozhlas se v rámci vysílání vážné hudby "snaží", leč na základě zmiňovaných výsledků poslechovosti je nová tvorba odsunuta do velmi nelukrativních časů. Noviny a časopisy? Pro denní tisk a časopisy je dnes synonymem "moderní" hudby tvorba v oblasti popu v nejširším slova smyslu. Pokud dojde na vážnou hudbu, musí jít o tu celebritistickou událost. Měřítkem kvality a tudíž zodpovězení otázky "psát o tom, či ne", je míra popularity daného umělce. A dnes jsou autoritami výkonní umělci, nikoliv autor. Jde o to kdo, v nejlepším případě ještě jak, ale určitě ne co, se hraje. Důkazem tohoto tvrzení jsou dosti časté případy, kdy potkáme upoutávku na koncert, na níž se dočteme, kdo a kde hraje, ale nedozvíme se, co se hraje.
V duchu této dnes obecně přijímané filosofie pracuje těch pár časopisů zaměřených na vážnou hudbu. Jediný – velmi výlučný a sledovaný nevelkou komunitou - časopis HIS Voice se zabývá nově vznikající tvorbou. V centru jeho pozornosti je však v souladu s podtitulem "časopis pro jinou hudbu" jen určitý výsek nové tvorby.
A tak jistá část vznikající hudby zůstává nepokryta. Nikdo o ní veřejnost neinformuje, nikdo nereflektuje její nová díla, nikdo neinformuje o jejích starostech, nehledá odpověď na otázky spjaté s její existencí, s jejím dalším rozvojem, nesnaží se pochopit, kam že to dnešní umění celkově směřuje, apod.
Proto jsme se s mnoha kolegy rozhodli založit tyto skromňoučké internetové stránky. Půjde o jakýsi hudební občasník zaměřený především na otázky soudobé hudby a provoz vážné hudby vůbec. Návštěvník těchto stránek nemůže v žádném případě očekávat celistvý pohled na hudební kulturu, neboť přispěvatelé jsou lidé plně vytížení a sepisování článků, úvah, reflexí, atd. se mohou věnovat jen okrajově.
Za tým redakčních spolupracovníků,


Otomar Kvěch


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.