O Zeyerově a Sukově Radúzovi a Mahuleně v televizi

15. 02. 2007 | † 06. 06. 2009 | kód autora: 2h0

obrazekČeská televize uvedla ve sváteční den kdysi velmi známé televizní ztvárnění Zeyerova Radúze a Mahuleny s hudbou Josefa Suka. Po čase opět na obrazovce ožíval onen mytický příběh vypodobněný nanejvýš básnickou řečí a kongeniálně povýšený symfonickou Sukovou hudbou na vrcholné umělecké dílo. K zážitku samozřejmě přispívaly skvělé herecké výkony i scénáristovo a režisérovo uchopení.
Jsem již bohužel pamětník a tak vzpomínám, jak jsem jako vypomáhající varhaník při svatebních obřadech v obřadní síni na radnici na Staroměstském náměstí v Praze musel svého času – po té co byla zmiňovaná inscenace uvedena v premiéře v televizi - neustále k obřadům na přání svatebčanů hrát Sukovo O věrném milování Radúze a Mahuleny ze scénické hudby k Zeyerově hře. Lidé se dojímali věrnou láskou této dvojice a chtěli touto hudbou v jejich vědomí asociativně spojenou s celoživotní věrnou láskou, která vydrží všechna úskalí, mít doprovozen významný okamžik svého života. I když televize tenkrát nenabízela zdaleka tolik možností jako dnes, bylo zřejmé, jak Radúz zapůsobil na široký okruh lidí.
Je nanejvýš chvályhodné, že tuto umělecky vrcholnou inscenaci znovu v televizi uvedli. Jak se však změnila doba! Anonce provázející vysílání Radúze (odsunutého z kdysi premiérového hlavního vysílacího času na v podstatě okrajový čas na okruhu určeném pro takzvaně náročného diváka) upozorňovala, ba varovala: Pozor! Není to snadné! Budete muset být pozorní! Až omluvně byl divák připravován na to, že uslyší stylizovanou básnickou řeč s řadou hlubokých, myšlenkami oplývajících monologů, že slovo bude doprovázeno závažnou symfonickou hudbou, že uvidí neběžné záběry poukazující na klasická výtvarná díla. Opravdu jsme za těch 35 let tak klesli, že se z dříve masově přijaté umělecké kreace stala výlučná záležitost? Nebo je to jen vidění těch, kteří vysílání ovlivňují? Těch, kteří již léta v domnění, že právě to, co dnes vysílají, je nejvhodnější pro nejširší diváckou obec? Těch, kteří v podstatě neustále snižují hodnotové laťky? Lidé se přece za oněch 35 let tolik nezměnili. Ani tenkrát se masově nehrnuli na Asraela, nevyhledávali secesní básnické sbírky. Přece však byli silou opravdového umění v Radúzovi a Mahuleně zasaženi.
Nevím, neumím to posoudit, možná však tvůrci programů našich médií podceňují své příjemce. A s odvoláním na antickou autoritu a s jistou licencí: Již Platón věděl, že kdybychom lidem poskytli více takových Radúzů, bylo by jim to prospěšné. My je zatím v podstatě odrazujeme.

OK

více o pořadu na stránkách ČT


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.